...............................Stránky jedné dračice, žijící mezi lidmi...........................

Nářek krásné zbrojířky

18. listopadu 2006 v 1:26 | Francois Villon (přebásnila Jarmila Loukotková) |  Literatura , poezie a texty písní aneb co mě zaujalo ....
Tak taky stará zbrojmistrová
na krutý úděl žehrá v pláči
a přeje si být mladá znova,
vždy jedním směrem hovor stáčí:
"Ty stáří zlé, ty tlamo dračí,
proč jsi mne pozřelo tak brzy?
Proč nevezmu si život radši?
Nic netěší a všecko mrzí.

Tatam je moc, co měla jsem
pro krásu, svůdnost, pohled sladký
jak nad kupcem, tak nad knězem:
byl každý mužský na mě krátký,
rád zlatku dal, a nechtěl zpátky¨,
i když mu zítra bylo těžce.
Já potom dala za ty zlatky,
co dneska ani vandrák nechce.

Co mužských jsem jen vyhodila -
kdo by tu hloupost řekl do mě!
To pro jednoho přetrhdíla,
co dostal všecko, nač si vzpoměl.
Ten chlap se se mnou pane poměl!
Z lásky jsem chtěla všecko dát.
A on mě byl. V mém vlastním domě.
Pro prachy jenom měl mě rád.

Jak začal mlátit, neměl cit,
a stejně jsem ho ráda měla;
ať se mnou uměl zatočit,
jak řek, že v líbání jsem skvělá,
hned na rány jsem zapoměla.
Proutník byl, po krk v nemocích -
a já pak ... Sbohem, kráso těla!
Zůstává ostuda a hřích.

Je nebožtík už třicet let,
já zbyla bába neduživá.
Když člověk podívá se zpět,
co bylo a co z toho zbývá,
jak příroda je proměnlivá
v nádheře ženské nahoty -
vysušená jsem, bídná, křivá -
zmocňují se mě mrákoty.
Kde je to hladké čelo jasné,
hedvábné řasy, plavé vlasy,
kde oči jiskrné a krásné -
já na ně muže získala si - ,
kde ouška růžovoučké krásy,
kde nosík, velký akorát?
Kam důlek v bradě zmizel asi?
Rty nachovější nad šarlat?
Kde jsou má skvostná ramena,
mé útle paže, ručka bílá,
droboučká ňadra vzpřímená,
tak bujará, jak kdyby byla
jen pro hry milostného díla;
kde křivka boků přesladká
a stehna, kde se usadila
maličká moje zahrádka?
Zvrásnělo čelo, vlasy zšedly,
oči jsou zhaslé oči báby,
ty oči, které taksi vedly,
že každý muž byl na ně slabý;
nos taky přišel o půvaby
a uši, pro ty nemám jména,
obličej scvzklý je a chabý,
rty zplihlé, brada znetvořená.
Tak to je lidská krásy cena!
Zvětšely paže, zvadly dlaně,
ramena jsou zle nahrbená,
prsa teď visí utahaně
a boky - hnus se dívat na ně;
a stehna, Pánbůh polituj,
jsou jak dvě jitrnice v krámě.
A moje zahrádka? No fuj!
Chcem - babky - vrátit dobré časy,
když u krbu si hřejem těla
a jedna druhé naříká si,
jak stará je a osamělá;
dřív každá vlastní oheň měla,
ten zhas, teďsi jen záda hřeje.
A přece bývala tak skvělá!
Tak se to na tom světě děje."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slávka Slávka | E-mail | 17. dubna 2009 v 12:16 | Reagovat

můžu se zeptat,je ta básen Nářek krásné zbrojírky celá? moc děkuju za odpověd,je to pro me moc důležité

2 Scalie Scalie | 22. dubna 2009 v 14:28 | Reagovat

Měla by být celá, je to opsané z knihy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.