...............................Stránky jedné dračice, žijící mezi lidmi...........................

Equudovy básničky

18. září 2006 v 21:28 | EQUUD |  Tvorba mých přátel
Asi osud…

Mávnutí šavle, tenkou
linku života přetíná.
Naděje, ta iluze života,
Spolu s tebou umírá…

A ty se díváš, mokrýma očima…

Sny, další výplod tvojí mysli,
Odchází s tebou a smrtka bdí
Ani slzy, ani křik, nezastaví ji.
A převozník pomalu přijíždí…

Usínáš, tak jak jsi to nechtěla…

Nastupuješ, proud smrti odnese tě,
Křídla děravá, duše bez těla…
Snad rozkveteš v mladé poupě,
věřit… věřit jsi neměla…

Jsem anděl
Jsem anděl
Sám tomu nevěřím,
jiskra v oku pohaslá
Pomalu, nejistě dojdu ke dveřím,
a někdo za mnou mi spílá.



Jsem anděl
Obloha modrá, po chvíli temní,
duše má uzamčená, křičí!
Křídla bílá, pohled němý,
a nikdo nevidí, nejsem ničí!
Jsem anděl, snad
Pro ostatní ďábel sám,
nebe uzavřené, jak moje mysl.
jsem anděl a přesto rohy mám,
ostatním za nesmysl.

Jsem anděl
bílou střídá temná
za dveřmi přede mnou zeď.
Mysl má, ztrápená,
Stalo se to teď.

Jsem anděl přec!
Odrazit a letět, oprostit se!
Mocná síla křídel,
Jeden život, zmařil se.
Ale jsem přece anděl…


Po bitvě

Krev, utrpení vsáklo se do země,
do té bezedné pokladnice emocí,
Co se to stalo? Beze mě.
Tiše, vidím je, vznáší se nocí,
to duše pomalu plují.
Vstávám, ne vznáším se a mířím do dračích slují.

… a dračí píseň zní…

Volnost, přesto provaz svazuje mě.
Noc? Ne, to páska na očích.
To osud sám nasadil ji právě mě.
Přesto vidím, ty zástupy těl dračích.
Klopýtám, padám naděje se ztrácí,
Chtít bolest se nevyplácí.

… Provází ji lidský smích…

Mé ruce od krve jsou, tvé též.
Má duše, tak i tvá boří se do msty.
Křičím, padám a vše kolem je lež!
Na tebe čeká jen hrob pln dračí pomsty.
Mříže, tvoří se v těle mém,
Bože, ale kolem duše! Jen…

… Usedají do prachu a křivdy…

Krutost, zloba duše pohasínají,
Spolu s těmi lidskými, dračí odejdou.
Budou tu další co je neznají,
a vypustí zlobu tvou.
Jen má duše, poznala, co nechci
a přesto, zůstane navždy v kleci…



Znovuzrození.

Vidím ho, létá nade mnou jako anděl strážný,
jeho pohled je teď můj, stejně tak i tělo.
To mě, to velké zlo, sžírají plameny
už nic nechápu, snad to tak být mělo.

Hranice vesele plápolá, to oheň vždy,
odpouštím všem, že jsem jiný byl.
Taky na vás dojde, vždyť se dopouštíte vraždy!
Do mého srdce se chytře ďábel skryl.

Kolem mě plameny, ty jazyky pekla,
a já se měním, nepoznávám sám sebe.
Tajemná postav v kápi po pravici stála.
Už není tak daleko, to tajemné nebe.

……………..
ruce - křídla,
nohy - pařáty,
ústa - zobák,
kůže -peří….
……………..

Vznáším se, pohledem němým, sleduji
tu scénu pod sebou, tělo hoří jako kus hadru
a tam, s krutým výrazem, v davu stojí ta co miluji
Přikládá. "Ať hoří ta zrůda!" křičí a sleduje vatru…

Natáhnu křídla, nabírám vítr a město mizí,
Tak lehký cítím se, to modré dálky volají.
Volnost, už nejsem sám sobě cizí.
Jen tak létat, ničím netrápit se. to miluji.

Snad navždy….



Když přecházíte tam…

Duše, rozpadlá a zničená,
Pohled černý, mysl jen prach.
Život už smysl nemá,
Necítím, nemám ani strach.

Jako proud kalné vody,
Jako temné, prázdné nebe,
Můj domov, ďábelské doly
Stojím, padám, tělo mě zebe.

Za mnou temný oheň,
Přede mnou zahalená postava.
Už nikdy nespatřím zeleň,
louky, lesy, zoufalá představa.

Hniloba, pach krve kolem
čím zasloužil jsem si to?!
Křik, zoufalství, mým domem
Neměl jsem šanci, ale kdo…

Nekonečno, tady dole čas není!
Strach je rub a láska líc…
A to co z tebe zbude se změní…
Navždy, to však není nic…

Pro to co tě čeká……………
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | E-mail | Web | 27. září 2006 v 22:01 | Reagovat

heh, pěkné básně. Skvěle vyjadřují pocity snad nás všech. Krásná je ta Znovuzrození a Po bitvě....

2 Arakanga Arakanga | E-mail | Web | 19. ledna 2007 v 13:04 | Reagovat

Niki : Souhlas, já od něj mám nejradši Znovuzrození.

Šemík : Krásné básničky, ale vždyť víš, že se mi líbí, můj názor znáš :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.